Chtěla jsem jet s Dendou do Brna, nakupovat, ale mamka néé, že mám všechno co potřebuju a nebudeme zbytečně vyhazovat peníze. Nestačilo, i když jsem vyjmenovala celý sloupeček věcí, co potřebuju a vysvětlila, že bych nakupovala za svoje peníze... Akorát jsme na sebe začli řvát a já práskla dveřma...
No jo, možná mám dost věcí, možná jsem normální rozmazlenej pubertální fracek, který si neváží, toho co má blablabla.. Ale to, co se stalo dnes odpoledne není rozhodně moje chyba!
Mamka přišla z práce a jako obvykle začala nadávat, a stěžovat si, co všechno jsem zase neudělala. Ale tentokrát k tomu i přidala to, že od té doby, co se kamarádím s Denčou se to se mnou pořád zhoršuje, že taková sem dřív nebývala a že má na mě špatný vliv! Tak to jsem od ní nečekala! Na moje kamarádky to svádět nebude! Tak jsem se okamžitě naštvala a začlo to.. Zbalila jsem se a šla k Verči. Se čtvrt hodinovým předstihem, ale lepší než zůstat v tom blázinci...
Co po mě chce? Abych s Dendou přestala kamarádit? Abych začala chodit do kostela? Chce mi snad sama vybírat kamarády ?!...
Omlouvám se za článek, který je asi pro vás úplně zbytečný, ale já to prostě musela napsat. To, co prožívám a co si o tom myslím.. Až budu starší, třeba se tomu budu smát, jak jsem byla blbá. Nebo si budu stát pořád na svým... Kdo ví..
